jsem vizuální vypravěč. Základními sloupy mé inspirace jsou italský pop-art z druhé poloviny dvacátého století a cesty Afrikou. Častý motiv v mé tvorbě se opírá o náboženský a mystický symbolismus. Vyhledávám světlo a barvy v jejich čistých podobách, a zvýrazňuji je formou světelného a barevného kontrastu. Tématem mé tvorby je odosobnění se od iluzorního (myšlenkově egoického) jednotlivce, k čemu používám unikátní výklad barevné teorie a čistotu obrazu.  K nejtechničtějším pracím patří zachyceni času přímo v hledáčku pomocí využiti umělého osvětleni. Nebráním se však ani výrazné digitální manipulaci scén, barev, či různým kolážovým technikám. Fotografie je pro mě nástrojem vyjádření, a ne finálním produktem. Má díla nabývají holistickou podobu až v momentě, kdy jsou vytisknuté na plátno v monumentálním rozměru, adekvátně zarámované a hlavně zkoumané samotným divákem.

Procesem tvorby je pro mě pečlivá příprava: Zrod nápadu, sepsání scénáře, výběr modelu, potřebných rekvizit a kreativního týmu. Během samotného focení spoléhám na svou přípravu a pozoruji, jak se před očima dílo rozvíjí / žije vlastním životem. Fascinuje mě ten pohled. Nechávám na sebe působit tvůrčí atmosféru a zaznamenávám vývoj původního scénáře. K originální tezi se vracím až při zpracovávání fotografií. Během post-procesu – vyvolávání a upravování fotografií – originální vize opět vystupuje na povrch.
Svou tvorbu využívám jako komunikační kanál, resp. nástroj komunikace s divákem. I když jsou má výsledná díla zdánlivě prázdná a odosobněná, nabádají diváka, aby do nich vstoupil a dotvořil je svým vlastním bytím.

Svým dílem mimo jiné vyjadřuji svou lítost nad zbytečnou rychlostí, kterou plynou naše myšlenky a pozornost. Při letmém pohledu se zdá, že je každé dílo pouhou směsí barev a tvarů – Nabízím však divákovi dialog, který jej zavede téměř až k bezčasovosti. Divák se však musí alespoň na chvíli zříct smyslového obžerství a začít konzumovat sdělení pomaloučku s chutí pravého degustátora.
Ve svém díle nenabízím divoké emoce, nýbrž hluboké prožití nejjemnější citů rezonující s individuálním nastavením každého diváka.
Je třeba postavit se pevně proti komerčnímu znásilňování základních lidských pudů, plánovanému znecitlivování a otupování smyslů. Říkám rozhodné NE požadavku velkých emocí. Emoce jsou vyrušením lidské podstaty. Cit je smysl, nikoli emoce.